Czech English

Dne 20.4.2018 byla u jedince plemene samojed diagnostikována nemoc kůže - sebaceózní adenitida. Okamžitě byla kontaktována poradkyně chovu a majitelé rodičů postiženého samojeda. Protože výskyt této choroby není u samojedů častý, obrátili jsme se na klub Akita Inu, kde je nejvíce takto nemocných zvířat. Předsedkyně klubu nám na základě svých zkušeností a dlouhodobé spolupráce doporučila, abychom se obrátili na specialistku na kožní dermatologii MVDr. Rostislavu Fábikovou. Nemocemi kůže se zabývá již od r. 1993, je členkou Evropské a Americké asociace veterinárních dermatologů, působí jako externista na několika klinikách v ČR a v Itálii, přednáší na dermatologických kongresech a seminářích, píše odborné články a překládá z anglických originálů odbornou literaturu z oboru veterinární dermatologie. Poskytla nám několik fotografií nemocného samojeda a fotografii po léčbě.

Ota Janko
předseda klubu

 

Sebaceózní adenitida


Je kožní onemocnění postihující mazové žlázy v kůži. Postižení mazových žláz probíhá na různých úrovních: jako bakteriální hnisavý zánět, jako imunitní zánět, atrofie, degenerace až úplná absence. Ačkoliv procesy v mazových žlázách jsou u různých jedinců různé, výsledek na kůži je obvykle podobný. Na kůži psů se objevuje nadměrná tvorba šupin, keratinových odlitků, které slepují chlupy. Výsledkem je zhoršená kvalita srsti, vypadávání chlupů až lysivost. Při sezónním línání je ztráta srsti ještě výraznější. Chybí téměř veškerá podsada, srst nemá objem. Může být postižené celé tělo nebo jen některá místa. Výraznější změny na kůži se projevují zřetelněji v místech, kde je více mazových žláz: kolem očí, na uších a v meziprstí.
Onemocnění se prokazuje histologicky, posouzením kožní biopsie. Toto je nejpřesnější metoda, která odhalí patologické procesy v kůži, ideálně pokud ji posoudí veterinární histopatolog.
S.A. je léčitelná, ale není vyléčitelná. Vzhledem k tomu, že se přesně neví, jaká je hlavní příčina nemoci, často je S.A. považována za idiopatické onemocnění. Literatura tvrdí, že se jedná o autoimunitní zánětlivý proces na mazových žlázkách a pro léčbu doporučuje veterinární cyklosporin. Léčba je dlouhodobá až celoživotní. Bohužel ne u všech jedinců přináší 100% výsledky, je i finančně náročná. Po dlouhodobém podávání se mohou objevit vedlejší účinky.
Lepší výsledky přinášejí vysoké dávky vitamínu A a nenasycené mastné kyseliny v olejích.
Lokální léčba dle klasické veterinární dermatologie pomocí dezinfekčních šamponů mě osobně neuspokojuje, poněvadž kůže je po nich ještě mnohem více vysušená.
Naopak já kůži a srst promašťuji, vycházím z logiky, ze když kůže nemá mazové žlázy a neprodukuje maz, tak je třeba ji promastit. Pro tyto účely jsem vyvinula různé zábaly, koupele ve vířivce s oleji a ozonoterapií. Výsledek na mých pacientech je vidět a zvířata pak dosáhnou příjemnějšího komfortu. Při koupeli se postižený jedinec zbaví mrtvé podsady a šupin. Kůže již není suchá, je bez šupin, dochází k lepšímu a rovnoměrnému obrůstání.
Genetické testy na sebaceózní adenitidu se zatím neprovádějí, protože není znám způsob dědičnosti ani kauzální mutace, která by byla za toto onemocnění zodpovědná.
Z praktického hlediska doporučuji nespojovat opakovaně psa a fenu, u jejichž štěňat se S.A. objevila a samozřejmě postižené jedince s klinickými příznaky nekrýt.
I přestože se jedná o nepříjemné a chronické onemocnění, naštěstí nedochází k ohrožení zdravotního stavu ani života psa.
Při komplikacích může být narušena kvalita života v podobě zánětů a svědivosti a také dle mé intuice i sebevědomí psa nebo pocit nedostatečné ochrany kůže.
Doporučuji však přistupovat k tomuto onemocnění soudně, s respektem a bez zbytečné paniky v chovatelských klubech a v chovatelských stanicích. Vzhledem k tomu, že opravdu není jasné, jaká genová mutace za to může nebo jak se přesně geneticky přenáší, je třeba být pouze obezřetní při spojování určitých jedinců a být opravdu soudní a nepoužívat v chovu postižené jedince.
Jsem k dispozici pro další studie a evidence S.A. a sbírám podklady pro eventuelní genetické testy do budoucna. U samojedů se toto onemocnění objevilo nedávno, dosud jsem řešila nejvíce plemeno akita inu a královské pudly a pár bišonků. Také mám jeden případ 13 letého perského kocoura, který se po 4 měsíční léčbě uzdravil.
Kromě klasické veterinární dermatologie využívám v léčbě ještě dermatokosmetologii a fyziologickou regulační medicínu, takže vítám pacienty, kteří chtějí přistoupit na šetrné alternativní přístupy.

MVDr. Rostislava Fábiková
Veterinární dermatologie a kosmetologie

Foto:

  

Fena samojeda před léčbou...

Fena samojeda po léčbě...

Tvorba stranek pro chovatele